Rok se s rokem sešel a na mně je, abych zhodnotil ten, který právě končí z pohledu Slováckého krúžku.

Volba stárka byla snad ještě náročnější než ta minulá.  Nikdo na sebe nechtěl vzít tíhu zodpovědnosti za budoucnost celé chasy a celý večer padaly nejrůznější výmluvy typu – budu se ženit, mám moc práce, jsem líný jak veš, budu nemocný, z práva se mi dělá na noze vyrážka a různé další bludy. Přesto se nakonec vybrali tři, jejichž argumenty proč to nebýt byli nejchabější – Peťa Marada, Rosťa Rutar a Lukáš Kopřiva. Nevím, jak dramatické to bylo u děvčat, ale stárkami se staly Lucka Nováková a Eliška Černá.

Na volbě stárka vznikla také první fotografie do chasovního kalendáře: „První svačina stárka“ podle motivu Poslední večeře Páně od Leonarda da Vinciho. V té době jsme však ještě netušili, že nějaký kalendář budeme dělat. Ta myšlenka se teprve usazovala v našich hlavách a naplno dozrála až po prázdninách, kdy přibyly další fotografie. Ale pojďme postupně.

Leden byl klasicky ve znamení plesů. Ten náš krojovaný se uskutečnil 12. ledna a hrála DH Legrúti. Ke dvěma domácím kolečkům se při české besedě přidalo ještě kolečko mužáků s manželkami, kolečko chasy z Mikulčic, z Hodonína a z boskovického souboru Velen. Tombola byla bohatá, koláčky výtečné, zábava skvělá, súdná stolica spokojená, nohy bolavé, ráno mlhavé a obědy nedojedené…

9.února proběhla akce mnohými proklínaná i velebená, fašaňková obchůzka.  Urodilo se nám letos hojně nových masek např. turek, Joker, skupinka rumunských kočovnic, zmatený pán, co nevěděl kolik je hodin a který je den, v masce vousatého předsedy ROH, zebra a spousta dalších. O hudební doprovod se postaralo kvartero Zuzka (harmonika), Mira (basa) a na housle Rosťa a Bobr. A protože byla zima, byl nám na každé zastávce nabízen malý příruční domácí tekutý přímotop na jedno použití. Zejména v ulici Dvorní se jich letos urodilo nespočetně. Ještě štěstí, že jim na podzim Montgas natáhl plyn a mohou si jím letos vytopit domy tak, že tolik tekutých přímotopů již nebude potřeba vyrábět a nám se v příštím roce podaří dostat dál než k domu č.p. 752/8. Večer jsme pochovali basu, která odpustila kde komu, kde co, a šli spát.

Velikonoce v mnohém připomínaly spíše Vánoce,  asi za to mohlo těch deset čísel sněhu, který napadl. To nám ale nevadilo, protože jsme se v teple Sokolovny sešli na koštu výborných vín našich i přespolních vinařů. K tomu nám zahrála a zazpívala CM Slovácko mladší s primášem Petrem Maradou (pozn.: tím z Mikulčic, náš umí jenom na lesní roh a ještě špatně).  V pondělí ráno jsme tradičně obešli všechna naše děvčata a pořádně je zmrskali. Přece si nevezmeme na triko, že by nějaká uschla. Děvčice hezky poděkovaly, podarovaly nás pohárkem vína, chlebíčkem a hlavně mašlí na pomlázku a kocár.

Když na Velikonoce mohly být tuhé mrazy, tak proč by na hody nemohla být tropická vedra, a taky že jo. Stárci to s modlením za počasí asi trošku přehnali, ale nemáme jim to za zlé.  Letošní hody byly i díky absenci deště prostě perfektní a trocha toho horka nám nemohla uškodit, ba naopak. K tomu nám po všechny tři dny hrála DH Zlaťulka, která je u nás už jako doma. Děvčata se předháněla, která má pěknější sukňu, kluci zas kdo má delší péro na klobúčku a tancovalo se, jedlo a zase tancovalo a pilo. No, vždyť to znáte. V úterý se děvčata ob-lekla za šohaje a kluci zas za doktora Bobra a jeho partičku lazarů. Vzpomínám na bezhlavě zmateného pána, co vyptával pětikorunu a zase nevěděl, který je den. Také na Laďu, co presoval hrozny aj s rukou (prý, aby toho bylo víc), dále na chlápka s tasemnicí a na podařenou plastickou operaci. Po hodech si partička šohajú zajela do Chorvatska (viz. článek v minulém čísle lužického zpravodaje).  Odtud přibyla další inspirace pro kalendář a na Mikulecké hody další. To jsme se rozhodli udělat mikulčákům pod zeleným trošku pozdvižení. Přijeli jsem k nim pod zelené každý na svém koni. Že to byla trefa do černého, jsme poznali podle mohutných ovací ve stoje. Nám ale v tu chvíli moc do zpěvu nebylo. Řídit půltunové zvíře, na kterém sedíte podruhé či potřetí v životě, není žádná sranda.

Na slavnosti vinobraní nás tentokrát u obecního úřadu nepotkala tetička s nakradenou zeleninou (mimochodem, prý ji pustili z vězení při lednové amnestii a teď seká dobrotu), místo toho jsme se ocitli na prvním koncertě kapely „Lužický nářez“ v čele s kapelníkem panem starostou Kremlem. Byli výborní, už se nemůžu dočkat, až vydají své debutové album. Pak se šlo podle plánu průvodem k Lidovému domu, kde pokračovala zábava s DH Hornobojané, a kde mužákům při hlídání hory notně zatápěla skupina cyklistů říkajících si Draci.

Po vinobraní jsme se naplno vrhli na dokončení kalendáře.  Na Starém kvartýru vznikl snímek Elišky coby Marilyn Monroe, na přechodu u kostela se prošla děvčata ve stylu slavných The Beatles, na kopci u Vrchnice postavili šohaji májku po vzoru amerických vojáků stavějících vlajku na ostrově Iwo Jima po jeho dobytí v roce 1945. Na dvoře Lutesu jsme si zase sedli na vrchní díl máje stejně, jako seděli svačící dělníci na traverze při stavbě Rockefellerova centra v roce 1932 a pro fotografie z metra, Karlova mostu a Titaniku jsme si koncem září udělali celodenní výlet do Prahy. Velký dík patří Zuzce Procházkové za grafiku kalendáře, Pavle Martinů a Vojtovi Novákovi za fotografie. Také panu starostovi, který se na rozsvěcení vánočního stromku stal jeho kmotrem. A vlastně všem co se na jeho vzniku podíleli. Díky.

Závěrem bych chtěl dodat trochu odvahy mladým, kteří by chtěli začat chodit v kroji. Nebojte se, my nekoušeme a je s námi celkem legrace. Tak se přijďte podívat na některou z našich akcí nebo navštivte naše nové a designové stránky www.skluzice.cz

za SKL Ondřej Damborský